Vyhlídka Čap
Nedělní výlet začala celkem poklidně, vyrazili jsme asi po deváté. A vyrazili po zelené směr pomník Járy Cimrmana a pak Čap.
Z počátku vedou cestičky po rovince, místy lehce do kopečka, ale je to taková pohodička. Ale pak to přišlo.
Cesta lemovaná borůvčím a borovicemi zakončena schody mezi dvěma skálami.
Ty schody vypadaly dost děsivě, občas chyběla šprucle občas to bylo shnilý a my dvě s pejskama to měli přejít?
No pejskové si našli šikovnější trasu podél schodů a my zdolaly nějakým záhadným způsobem ty schody.
Takové schody byly za celou cestu naštěstí jen jedny, pak už následovaly jen lepší a schůdnější pro obě strany.
Asi o 200m dál na nás čekal pomník Járy Cimrmana a u toho odpočívadlo, tak jsme si daly první menší sváču a pak vyrazily směr Čap.
Cestičky vedou převážně lesem, takže chládek byl i v takový teplý letní den.
Šli jsme pořád po zelené až k vyhlídce Čap a tak na nás čekal pořádný krpál asi 200m do kopce a schody také nechyběly.
Krpál s překážkami zdolán a vzhůru doprava na Čap.
Za celou cestu jsme nepotkali ani živáčka a u Čapa to začlo. U vyhlídky bylo asi pět lidí další čtyři odcházeli. Ale pravda je, že u Čapa se nedalo být dlouho, vládla tam totální výheň, takže rychlá kochačka a zpět do lesů.
Ještě kus po zelený, ale né zpět na schody, ale po druhé, která bude navazovat pak na červenou po které půjdeme.
Po asi kiláčku jsme objevily krásné místo na další pauzičku a nabíječku. Odpočinek byl i pro pejsky na místě.
Během cesty jsme šly podél Martinských stěn. Tam vedou trošku užší pěšinky, ale ty výhledy.
Po cestě zpět jsme udělaly ještě zastávku na borůvky. Každá (teda Evča celou a já poloplnou, protože když se u takové činnosti kocháte tak to nejde moc od ruky) jsme si nasbíraly malou skleničku a když jsme sbíraly poslední kousky, začalo totálně lejt.
Naštěstí k autu to nebylo daleko asi 2km.
Místy jsme si popoběhly, pejskové jakoby ožili s tím deštěm a tak jsme skoro doběhly až k autu. Ale opravdu jen skoro.
Čekaly nás znovu ty schody jako na začátku, akorát z kopce, a to je vždy ta horší varianta. Kořeny se smekaly tak jsme tentokrát tančily kořenový tanec, možná maličko i bahení, ale nohy nám ujížděly a já se nemohla přestat smát. =D Takové kreace co člověk v danou chvíli dokáže, to je neuvěřitelné. =D
Smích přešel u řešení, jak zdolat schody.
Já prošla po schodech a Evča vzala chlupáče kolem, po takové skále. Dryušku mi pustila pak samotnou dolů, vše zvládla úplně hravě. A Evča s Cháronem na profíky sešli spolu naprosto v pohodě.
Ještě stále poprchávalo, ale k autu to byl už jen kousíček.
Cháron s jeho radarem (kde je zaparkovan auto) začal pospíchat a tak jsme zase popobíhaly kousíčky. A najednou jsme byli zpět u auta.
Trasa poklidná po cestě jen pár lidí, tam nikdo a zpět už jsme potkávali víc lidí i cyklistů, ale jinak paráda.
